Exkurze na přehradu Vrané

12. října 2012 v 21:18 | Čikouš
Sice to není kniha, ale něco sem přidat musim ať si Ané neztěžuje :D

Ve středu 10.10.2012 jsme vstali o trochu později, protože jsme na autobusovém nádraží měli sraz až v 9:05. Přišli jsme tam, na autobus jsme čekali asi deset minut a poté jsme konečně vyrazili. Cesta byla pohodová a a na Zbraslavi jsme vystoupili. Přešli jsme most a vyrazili jsme na nádraží. Vlak měl trošku zpoždění a byla hrozná zima, ale trpělivě jsme čekali. Vlakem jsme jeli jen kousek a když jsme vystoupili, šli jsme rovnou k přehadě. Do elektrárny jsme bohužel nemohli, protože ta není Povodí Vltavy a je ČEZu, což docela škoda, ale i tak byla tato exkurze velice zajímavá.
Když jsme přišli k vstupní brance za nedlouho se nás ujal jeden z pracovníků přímo vedoucí vodního díla a náš momentální průvodce. Řekl nám něco málo (spíš něco hodně) o přehradě. Třeba že byla postavena v roce 1930-1936 a že má čtyři plavební komory. Uspořádání komor se nazývá "vlakové" tzn. že jsou vždy dvě komory za sebou.
Konečně nás provedl mostovkou, ve které jsou umístěny pohybové mechanizmy (zubatá kola) pro jednotlivá jezová pole. Tam nám k tomu také něco řekl a poté jsme šli (alespoň pro mě) na nejzajímavější část exkurze, totiž ukázal nám vzpěrná vrata a nakonec nám napustil jednu z komor. Pro přiblížení hloubka té komory byla cca 10 metrů a na to se napouštěla neuvěřitelně rychle. Dokonce jsme měli tu neobyčejnou možost si stoupnout na zavírající se vzpěrná vrata a přímo z nich poté pozorovat, jak se komora opět vypouští a ohromě bublá a vypadalo to jako kdyby se voda pod námi přímo vařila. Na konci exkurze jsme jen prošli mostovkou a nakonec jsme viděli dvě velké utopené ryby a jednu též utopenou vydru jak plavou před hrubými česlemi (něco jako síto) nátoku na vodní elektrárnu Vrané. Samozřejmě tam neplavali sami. Plavali tam různá jablka, petlahve, boty, krabičky a dokonce i dřevěná truhla a karimatka. Odpadky od hloupých lidí, kteří si dělají odpadkový koš z životně důležité vody.
Jsme se samozřejmě nevyhnutelně stačili s podívat na velice (až tisíc let) stará kostelík v dost bídném stavu.
Na nádraží jsme čekali něco málo přes čtvrt hodiny a poté jsme konečně, trošku prokřehlí zmou, jeli domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama