Clockwork princess (Mechanická princezna) - Prolog 1.část

28. dubna 2013 v 12:26 | Anéž. |  Clockwork Princess(Mechanická princezna)


Prolog 1. část
- snad ještě dneska přidám druhou část.




Prolog
York 1847

"Mám strach," řekla malá holčička sedící na posteli. "Dědečku, můžeš při mně stát?"
Aloysius Starkweather vydal netrpělivý zvuk z krku a přisunul se se svou židlí blíž k posteli. Netrpělivý zvuk byl jedinou vážnou částí. Těšilo ho, že jeho vnučka byla vůči němu tak důvěřivá, že často byl jediný, kdo ji mohl uklidnit. Jeho drsné chování jí nikdy nevadilo navzdory její jemné povaze.
"Tady není nic, čeho by ses měla bát, Adele," řekl. "Uvidíš."
Podívala se na něj velkýma očima. Normálně by se měl obřad konat na velkolepějším místě Yorského Institutu, ale kvůli Adéliným křehkým nervů a zdraví, bylo rozhodnuto, že by to bylo bezpečnější v jejím pokoji. Seděla narovnaná na kraji postele. Její obřadní šaty byly červené s červenou stuhou, držící její jemné světlé vlasy. Její oči byly velké v její hubené tváři a ruce úzké. Vše na ní bylo křehké asi jako porcelánový šálek.
"Mlčenlivý bratři," řekla. "Co se mnou budou dělat?"
"Podej mi ruku," řekl a ona s důvěrou natáhla svou pravou ruku. Otočil jí nahoru, aby viděl bledě modré žíly kroutící se pod její kůží. "Budou používat stély - víš, co to stéla je - a nakreslí na tebe znamení. Obvykle začínají runou voyance (pozn. To opravdu nedokážu přeložit), runou, kterou znáš ze svých studií, ale ve tvém případě začnou runou síly."
"Protože nejsem moc silná."
"K vytvoření tvého zdraví."
"Jako hovězí vývar." Adele nakrčila nos.
Zasmál se. "Doufejme, ne tak nepříjemné. Bude to jako cítit žihadlo, takže musíš být statečná a nekřičet, protože Lovci stínů nekřičí bolestí. Pak žihadlo bude pryč a ty se budeš cítit mnohem líp a silněji. A to bude konec obřadu. Půjdeme dolů a dáme si koláč na oslavě."
"Adéle kopla patami. "Oslava?"
"Ano, oslava. A dárky." Poklepal si na kapsu, kde byla schovaná malá krabička - malá krabička zabalená v jemném modrém papíru, který držel ještě menší rodinný prsten. "Já mám pro tebe jeden, přímo tady. Dostaneš ho jakmile skončí obřad."
"Ještě nikdy jsem neměla vlastní oslavu."
"Je to proto, že se staneš Lovkyní stínů," řekl Aloysius. "Víš proč je to tak důležité, ne? Tvoje první runa znamená, že jsi Nephilim, stejně jako já, tvá matka a otec. To znamená, že jsi součástí Clavů, součástí naší bojovné rodiny. Někým odlišným a lepším, než ostatní."
"Lepší než ostatní," zopakovala pomalu, když se otevřeli dveře a dovnitř vešli dva Mlčenliví Bratři. Aloysius zahlédl záblesk strachu v očích Adele. Stáhla svou ruku zpět, z jeho sevření. Zamračil se - nerad viděl strach v očích jeho potomstva, ačkoli nemohl popřít, že Bratři byli děsiví ve svém mlčení a vzdušných pohybech. Přesunuli se na stranu postele k Adele, když se dveře znovu otevřeli a Adeliný otec a matka vstoupili dovnitř. Její otec, Aloysiusův syn, v šarlatové výstroji, jeho žena v červených šatech, se zlatým náhrdelníkem, ze kterého viseli runy. Usmáli se na svou dceru, která jim roztřesený úsměv vrátila, když jí Mlčenliví bratři obklopili.
Adelo Lucindo Starkweather. Byl to hlas prvního z Mlčenlivých bratrů, Bratra Cimona. Jsi ve věku, kdy je čas, pro první Andělské označení, které má být na tebe uděleno. Jsi si vědoma té česti a budeš dělat vše, ve své moci, abys toho byla hodna?
Adele poslušně přikývla. "Ano."
A přijímáš tyto značky Anděla, které budou na tvém těle navždy, připomínkou všeho, co dlužíte Andělům a své posvátné povinnosti na světě?
Znovu přikývla. Aloysiusovo srdce přetékalo pýchou. "Přijímám," řekla.
Pak tedy začneme. Stéla blýskla v dlouhé bledé ruce Bratra. Vzal Adelinu třesoucí se ruku a položil špičku stély na její kůži a začal kreslit. Černé linie vířili ze stély a Adele zírala užasle, jak symbol síly nabyl tvar na části bledé kůže na vnitřní straně paže. Jemný design čar, se křížících se navzájem obalil její ruku. Její tělo se napjalo. Malé zuby se potopili do horního rtu. Oči blýskaly vzhůru na Aloysiuse, když pochopil, co v nich viděl.
Bolest. Bylo normální cítit bolest, od propůjčeného znaku, ale to, co viděl v Adeliných očích, byla muka.
Aloysius prudce poslal křeslo, na kterém předtím seděl za něj. "Přestaňte," vykřikl, ale už bylo příliš pozdě. Runa byla kompletní. Adele kňučela, dbajíc na dědečkovo napomenutí, že nemá křičet, ale pak se krvavá rána začala loupat zpět na kost. Černění a pálení pod runou , bylo jako oheň. Nemohla si pomoct, zaklonila hlavu a začala křičet a křičet...




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama