Clockwork princess (Mechanická princezna) - 1. kapitola / 1.část

2. května 2013 v 20:13 | Anéž. |  Clockwork Princess(Mechanická princezna)
Není to celá kapitola, ale říkala jsem si, že vám sem dám alespoň část, aby jste měli, co číst. :)







1 kapitola

"Prosinec je příznivý měsíc pro svatbu," říká švadlena s lehkostí praxe. "Jak se říká - Když v prosinci, sníh padá rychle, rychle vzít a pravá láska bude trvat. (v angličtině se to rýmuje)." Položila poslední špendlík ze šatů a o krok odstoupila. "A je to. Co si o tom myslíte? Byly vytvořeny podle vzoru vlastního modelu."
Tessa se podívala na svůj odraz do zrcadla v její ložnici. Šaty byly dlouhé, ze zlatého hedvábí, jak bylo zvykem u Lovců stínů, kteří věřili, že bílá je barva smutku a tudíž se v ní nechtěli vzít.
"Jsou krásné!" Charlotte spráskla ruce a naklonila se dopředu. Její hnědé oči zářili radostí. "Tesso, ta barva na tobě vypadá tak pěkně."
Tessa se otočila a zakroutila před zrcadlem. Zlatá barva dodala tolik potřebné barvy do jejích tváří. Korzet ve tvaru přesýpacích hodin byl tvarovaný a zahnutý všude tam, kde měl a mechanický anděl kolem jejího krku ji utišoval svým tikotem. Pod ním se houpal nefritový náhrdelník, který jí dal Jem. Ona prodloužila řetízek tak, že mohla nosit oba najednou, protože nebyla ochotna rozloučit se s ani jedním.
"To si nemyslím, možná je ta krajka až moc velká ozdoba."
"Vůbec ne!" Charlotte se nevědomě opře jednou rukou ochranitelsky na břicho. Vždycky byla moc hubená - popravdě řečeno, potřebovala by korzet, ale teď když čeká dítě, vzala na sebe jen dlouhé šaty, ve kterých vypadala jako malý ptáček. "Je to tvůj svatební den, Tesso. Pokud je vůbec omluva pro nadměrnou ozdobu, tak to tak bude. Jen si to představit."
Tessa právě tohle dělala většinu věcí. Nebyla si ještě jistá, kde by se měli s Jemem vzít, v radě se stále projednávala jejich situace. Ale když si představila svatbu, byla vždycky v kostele. Šla by uličkou, možná s Henrym, nedívala by se vpravo ani vlevo, ale přímo rovně na svého snoubence, protože to správná nevěsta měla. Jem bude mít na sobě výstroj, není z těch, kteří bojovali, ale ve speciálně konstruované výstroji způsobem vojenské uniformy, pro tuhle příležitost. Černé výstroje se zlatými pruhy látky na zápěstí a zlatými runy zvýrazněnými podél límce. Mohl by vypadat tak mladě. Oba byli mladí. Tessa věděla, že bylo neobvyklé brát se v sedmnácti a osmnácti, ale oni závodili s časem. Časem Jemova života. Položila si ruku na hrdlo a ucítila známé chvění jejího mechanického anděla. Švadlena se na ní s obavami podívala. Byla člověk, ne Nephilim, ale měla zrak, protože všichni, kteří sloužili Lovcům stínů ho měli.
"Přejete si odstranit krajky, slečno?"
Než Tessa mohla odpovědět ozvalo se zaklepání a známý hlas. "Tady Jem. Tesso, jsi tam?"
Charlotte se posadila. "Oh! Nesmí tě vidět v těch šatech!"
Tessa stála, jak opařená. "Proč ne?"
"Je to zvyk Lovců stínů - přináší to smůlu." Charlotte vstala. "Rychle, schovej se za skříň!"
"Skříň? Ale-" Tessa byla přerušena svým výkřikem, jak jí Charlotte popadla kolem pasu a pochodovala sní za skříň jako policista s mimořádně vzdorujícím zločincem. Postila Tessu, oprášila jí šaty a zašklebila se na ní. Obě vykoukli ze strany skříně na švadlenu, která zmatená otevřela dveře. Jemova stříbřitá hlava se objevila v mezeře. Vypadal trochu neupraveně, sako měl nakřivo. Rozhlédl se kolem sebe zmateně, předtím než zahlédl Charlottu a Tessu osvětlený,napůl skrytý za skříní.
"Díky Bohu," řekl. "Neměl jsem tušení, kde jste. Gabriel Lightwood je dole a vyvolává snad nejstrašnější hádku."

"Napiš jim, Wille," řekla Cecily Herondale. "Prosím, jen jeden dopis."
Will hodil potem nasáklé vlasy dozadu a podíval se na ní. "Postav se do pozice," bylo jediné, co řekl. Ukázal špičkou své dýky. "Tam a tam."
Cecily si povzdechla a přesunula nohy. Cecily věděla, že nestojí správně, dělala to schválně. Potřebovala Willa. Bylo snadné potřebovat Willa. Pamatovala si o něm tolik, když mu bylo dvanáct. I když byl tak odvážný dělat věci, jako lézt na strmé střechy svého zámku, následkem byl : modrý plamen vzteku v jeho očích, na konci někdy měl zlomenou ruku nebo nohu.
Samozřejmě, že skoro dospělý Will, nebyl bratrem, na jakého si vzpomínala ze svého dětství. Byl více výbušný a uzavřený. Zdědil všechnu matčinu krásu a otcovu tvrdohlavost - a bála se, že i otcovy sklony k neřesti, o kterých tušila jen z šeptání v Institutu.
"Zvedni svůj meč," řekl Will. Jeho hlas byl chladný a profesionální jako její vychovatelky.
Cecily ho zvedla. Trvalo jí chvíli, než si zvykla na pocit oblečení proti její kůži: volné tuniky, kalhoty a pásek kolem pasu. Nyní se v něm pohybovala tak pohodlně, jako ve své nejvolnější košili.
"Nechápu, proč nemáš v úmyslu napsat ten dopis. Jen jeden dopis."
"Nechápu, proč nemáš v úmyslu odjet domů," řekl Will. "Pokud bys souhlasila vrátit se do Yorkshiru sama, můžeš si přestat dělat starosti o své rodiče, mohl bych domluvit -"
Cecily ho přerušila, slyšela tenhle proslov snad tisíckrát. "Vsadil by ses, Wille?"
Cecily měla radost a zároveň byla i trochu zklamaná, když zahlédla ve Willových očích záblesk, jaký vídala u otce, když byla navržena gentlemenstká sázka.
Muži byli tak předvídatelní. "Jaký druh sázky?" Will udělal krok dopředu. Měl na sobě výstroj, takže Cecily mohla vidět jeho zápěstí omotané runy a na jeho krku. Trvalo jí nějakou dobu, než spatřila runy jinak, než jako zdeformované, ale teď už na ně byla zvyklá. Stejně jako si zvykla od výstroje, po velké síně Institutu a jejich zvláštní obyvatele.
Ukázala na protější zeď. Starobylý cíl byl namalován na zdi v černé, terč uvnitř většího kruhu. "Jestli se třikrát strefím, napíšeš dopis matce a otci a napíšeš jim, jak se máš. Musíš jim říct o tom prokletí a proč jsi odešel."
Willův obličej byl opět nepřístupný, jako zavřený dveře, když mu podávala tuhle žádost. Ale, "Ty nikdy se netrefíš třikrát, aniž bys minula, Cecy."
"Tak to by pro tebe nemělo být tak hrozné, přijmout mou sázku, Williame." Použila celé jeho jméno záměrně. Neměl rád, když mu tak říkala - když mu tak ovšem říkal nejlepší přítel, jeho parabatai, to bylo něco jiného, když mu tak řekl Jem, zdálo se to jako termín náklonnosti. Možná to bylo kvůli jeho vzpomínkám. Někdy mu říkali Williame, jindy pouze Will a někdy ještě velšským názvem Gwilym.
Jeho oči se zúžily, oči tmavé modré, stejné, jako její vlastní. Její matka jí říkala, že jednou, až Will vyroste, bude z něj dívčí lamač srdcí. Cecily se na ní vždy podívala pochybovačně. Will měl hubené ruce a nohy a neustále byl rozcuchaný a špinavý. Viděla to až teď, když poprvé vešla do jídelny Institutu a Will tam stál celý v úžasu, říkala si: Tohle nemůže být Will.
Obrátili se na ní jeho oči, matčiny oči a viděla v nich hněv. Nebyl rád, že ji vidí, to rozhodně ne. A kde v jejích vzpomínkách byl kluk s rozcuchanými černými vlasy, jako Cikán v jeho oblečení, místo děsivého muže. Slova, která mu chtěla říct, se jí rozpustili na jazyku. A tak to bylo, byla sotva snesitelná, jako by byla kámen v botě, neměnný, ale nepříjemný.
Cecily se zhluboka nadechla, zvedla hlavu a chytala se hodit první nůž. Will nevěděl a nikdy se to nedozví, že Cecily strávila sama hodiny v této místnosti cvičením a učením, jak vyrovnat váhu nože v ruce, zjišťováním, že dobrý hod začíná zezadu těla. Držela obě ruce pevně dolů a vytáhla záda pravé paže za hlavu před podáním a váhu těla přesunula dopředu. Špička nože byla v souladu s cílem. Pustila ho prudce z ruky a zalapala po dechu. Nůž byl přesně uprostřed terče. "Jedna," řekla Cecily, dávajíc Willovi velký úsměv. Podíval se na ní chladně, vytrhl nůž ze zdi a podal jí ho. Hodila. Druhý hod byl přesně jako ten první zabodnutý v terči, ještě trochu klepající jako posměšný prst. "Dva," řekla Cecily pohřebním tónem.
Willova čelist poklesla, vzal nůž a znovu jí ho podal. Vzala ho s úsměvem. Důvěra protékala jejími žilami, jako nová krev. Věděla, že to zvládne.


- Prosím, jestli to čtete, jenom napište do komentářů 'Čtu' nebo něco takového, abych věděla, jestli má vůbec smysl dál knihu překládat. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ivule:) Ivule:) | 3. května 2013 v 13:04 | Reagovat

já to teda čtu a doufám, že to budete překládat dál, nikdo jinej se k tomu nemá :// jinak jste moc šikovní :)

2 Verča Verča | 3. května 2013 v 16:29 | Reagovat

já to čtu taký :-)

3 Nikol Nikol | 3. května 2013 v 19:42 | Reagovat

já taky a zárověň za tu možnost děkuji:)

4 Teru Teru | 4. května 2013 v 22:35 | Reagovat

Jasně že to čteme!  je to supr :-) :-D

5 stevo stevo | 5. května 2013 v 14:18 | Reagovat

ctu to :-)

6 Anéž. Anéž. | E-mail | Web | 5. května 2013 v 22:52 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]:

[4]: Jsme ráda, že to někdo čte, takže budeme překládat dál:)

[5]:

7 Van_sluk Van_sluk | 8. května 2013 v 12:18 | Reagovat

ČTU a miluju !

8 Veronika Veronika | 14. května 2013 v 18:23 | Reagovat

Jste úplně dokonalý :* těším se na každou část, prosím, pište dál :)

9 Veronika Veronika | 14. května 2013 v 18:23 | Reagovat

Jste úplně dokonalý :* těším se na každou část, prosím, pište dál :)

10 Lůca Lůca | 20. května 2013 v 11:34 | Reagovat

Nečtu, protože bych to nevydržela takhle po částech, ale překlad bych brala všema deseti :-D

11 Jitka Jitka | 16. srpna 2013 v 15:18 | Reagovat

čtu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama