Clockwork princess (Mechanická princezna) - 1. kapitola / 2.část

5. května 2013 v 22:49 | Anéž. |  Clockwork Princess(Mechanická princezna)
No, teď budou kapitoly přibývat častěji, protože mi pomáhá Kuba. Původně jsme měli přidat dneska už celou, ale jelikož Kubu od počítače vyhnali rodiče, dám vám se jen tu mojí část a zítra už určitě zbytek kapitoly. Jinak jsem se vás ještě chtěla zeptat, jestli chcete přidávat kapitoly po částech, nebo celé. Cassandra Clare má totiž kapitoly dost dlouhé, a tak by třeba nepřibývali tak často, ale měli by jste je celé. Napište jištak do komentářů.




Willova čelist poklesla, vzal nůž a znovu jí ho podal. Vzala ho s úsměvem. Důvěra protékala jejími žilami, jako nová krev. Věděla, že to zvládne. Vždycky byla schopná vylézt tak vysoko, běžet tak rychle, zadržet dech na tak dlouho..
Hodila nůž. Zasáhla cíl, vyskočila do vzduchu a zatleskala si. Sama zapomněla na moment vzrušení z vítězství. Vlasy jí spadly do očí, strčila je zpátky, upevnila je sponkami a usmála se na Willa. "Měl bys napsat ten dopis. Souhlasil jsi se sázkou!"
K jejímu překvapení se na ní usmál. "Ach, napíšu ho," řekl. "Napíšu ho a pak ho hodím do ohně." Zvedl ruku na důkaz rozhořčení. "Řekl jsem, že ho napíšu. Nikdy jsem, ale neřekl, že ho pošlu."
Cecily zalapala po dechu. "Jak se opovažuješ mě takhle podvést!"
"Říkal jsem ti, že nejsi pravá Lovkyně stínů, jinak by ses nenechala takhle lehce oklamat. Nebudu psát dopis, Cecily. Je to proti zákonu. Konec."
"Jako by ti na zákoně záleželo!" Cecily dupla nohou, okamžitě byla podrážděnější než, kdy jindy. Ona nemohla vystát dívky, které dupaly nohama.
Willovi oči se zúžily. "A ty se nestaráš o to být Lovcem stínům? Jak to je? Napíšu ten dopis a dám ti ho, pokud mi slíbíš, že ho sama odneseš domů - a už se nevrátíš."
Cecily ucukla. Měla spoustu vzpomínek na křik ze zápasů s Willem, porcelánové panenky, které jí zlámal při pádech z podkrovního okna, ale byly tam laskavosti, bratr, který jí ovázal zraněné koleno nebo převázal její vlasy, když se uvolnily. Za těmi laskavostmi stál nepřítomně bratr, který teď stál před ní. Matka rok nebo dva po jeho odchodu pořád plakala a řekla jí, že Lovci stínů by mohli 'vzít všechnu lásku z něj'. Chladní lidé, kteří jí zakázali manželství s jejím manželem, Cecilyným otcem. Co by s nimi chtěl, její Will, její maličký.
"Nepůjdu," řekla Cecily s pohledem upřeným na Willa. " A pokud na tom trváš, že musím..já budu..budu.." Dveře do podkroví se otevřeli a Jemova silueta se objevila ve dveřích. "Aha," řekl. "Vidím, že se navzájem ohrožujete. Trvá to celé odpoledne nebo to prostě teď začalo?"
"Teď začalo," řekla Cecily, prudce zvedla bradu na Willa, i když věděla, že to nemá smysl. Jem a Will jsou parabatai. Jem byl vždy na Willově straně a dal mu všechno na světe.
No, skoro všechno. Ony jím byla nejvíc zasažena, když přišla do Institutu - on oplýval nadpozemskou a neobvyklou krásou, s jeho stříbrnými vlasy a očima a jemnými rysy. Vypadal jak princ z pohádky a ona by mohla rozvíjet svůj vztah k němu, kdyby nebylo tak jasný, že je zamilován do Tessy Greyové. Očima sledoval, kam šla a jeho hlas se vždy změnil, když s ní mluvil. Cecily kdysi slyšela svou matku pobaveně říkat, že jeden z chlapců od sousedů se podíval na dívku, jako kdyby byla 'jediná hvězda na nebi' a tak přesně se díval Jem na Tessu.
Cecily jí to neměla za zlé, že: Tessa byla příjemná a na ní hodna, i když trochu plachá a její tvář stála byla v knihách, stejně jako Willova.
Jestli tohle byl typ dívek, který Jem chtěl, ona a Jem by se k sobě nehodili - a čím déle zůstávala v Institut, tím víc si uvědomila, jak trapné by bylo dělat tyhle věci s Willem. Zuřivě chránil Jema a neustále ji pozoroval, pro případ, že by mu někdy ublížila. Ne - ona byla zcela lepší.
"Jen jsem přemýšlela o svázání Cecily a krmení jí kachny v Hyde Parku," řekl Will, dávajíc mokré vlasy zpátky a s vzácným úsměvem věnující Jemovi. "Mohl bych využít tvou pomoc."
"Bohužel, budeš muset odložit své plány na později. Gabriel Lightwood je dole a mám pro tebe dvě slova. Dvě z tvých oblíbených slov, když jsou dohromady."
"Naprostý hlupák?" zeptal se Will. "Bezcenný zbohatlík?"
Jem se usmál. "Démoní neštovice," řekl.

Sophie vyrovnala podnos na jedné straně s lehkostí díky dlouholeté praxi. Zatím, co zaklepala na dveře Gideona Lightwooda s ostatníma. Slyšela zvuk uspěchaného šourání a dveře se otevřely.
Gideon před ní stál v kalhotách, kšandách a bílé košili vyhrnuté až k loktům. Jeho ruce byly mokré, jako by si prohrábl rukama vlasy, které byly taky mokré. Její srdce v hrudi trochu poskočilo před usuzováním. Přinutila se na něj zamračit. "Pane Lightwoode," řekla. "Přinesla jsem koláčky, stačí zazvonit a Brigity vám přinese sendviče."
Gideon ustoupil o krok zpět, aby mohla vstoupit do místnosti. Byla to místnost, jako všechny ostatní v Institutu - těžký tmavý nábytek, velká postel s nebesy, široký krb a vysoká okna, které v tomto případě směřovali na nádvoří.
Sophie cítila jeho pohled na ní, jak se pohybovala po místnosti a umístila podnos na stůl před oheň. Narovnala se a otočila se k němu, ruce položené ve předu na zástěře.
"Sophie," začal.
"Pane Lightwoode," přerušila ho. "Je tu něco, co potřebujete?"
Podíval se na ní napůl vzpurně, napůl smutně. "Přál bych si, abys mě oslovovala Gideone."
"Řekla jsem vám, že vás nemůžu oslovovat křestním jménem."
"Jsem Lovec stínů, nemám křestní jméno. Sophie, prosím." Udělal krok k ní. "Než jsem začal bydlet v Institutu, myslel jsem si, že jsme na dobré cestě k tomu být přátelé, ale co jsem se sem dorazil, jsi ke mně chladná."
Sophiina ruka šla nedobrovolně k její tváři. Vzpomněla si na mistra Teddyho, syna svého starého zaměstnavatele a hrozný způsob, jak by jí chytil v temných koutech a přitisknul jí ke zdi, ruce by zalezly pod její živůtek, mumlal by jí do ucha, že by měla být k němu přátelštější, jestli ví, co je pro ni dobré. Ta myšlenka ji naplnila nechutí, a to i teď.
"Sophie." Gideonovy oči se ustaraně svraštili v rozích. "Co je to? Pokud jsem udělal vám něco špatného, prosím, řekněte mi, co to je, ať to mohu napravit -"
"Nic špatného jste neudělal, v žádném případě. Jste gentleman a já jsem služebná. Prosím, nenuťte mě k nepříjemnostem, pane Lightwoode."
Gideon, který měl napůl zvednutou ruku, jí nechal spadnout podél těla. Vypadal tak žalostně, že Sophiino srdce změklo. Mám co ztratit a on ne, připomněla si. To bylo to, co si řekla, pozdě v noci, ležící v její úzké posteli s pamětí dvou barevných očí v její mysli.
"Myslel jsem, že jsme byli přátelé," řekl.
"Nemůžu být tvůj přítel."

- Nezapomeňte teda do komentářu teda napsat, jak chcete ty kapitoly a můžete nás samozřejmě i ohodnotit hvězdičkama :D
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivule:) Ivule:) | 6. května 2013 v 13:59 | Reagovat

Mně osobně je to jedno, jak se vám bude chtít :) a ještě jednou děkuju za překlad:)

2 stevo stevo | 6. května 2013 v 20:54 | Reagovat

Jak to bude vyhovovat vam ale osobne bych cetl radsi i casti :-) a dekuju za preklad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama