Přemyslovská epopej II Jednooký král Václa I.

3. května 2013 v 22:36 | Kuba |  Knihy

O spisovateli:

Vlastimil Vondruška Narozen 1955 v Kaldně. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy působil v Československé akademie věd a v Národním muzu. Vydal téměř tř desítky historických románů pro dospělé a tři pro mládež.


Děj:

Přemysl I . Otakar bojuje o uzanání svého sňatku s Konstancií Uherskou a tím také o legalizaci nástupnických práv malého Václava. Přikloní se na stranu Štaufů a po složitém diplomatickém zápase získá definitivní potvrzení královské koruny Zlatou bulou sicilskou. V té době se malý Václav ocitne po otcově boku a učí se vládnout a také válčit. Ještě za života Přemysla I. Otakara je korunován českým králem a po jeho smrti převezme vládu. Začne budovat okázalý královský dvůr, obklopí serytíři a umělci. Současně musí tlumit ambice své matky a především mladšího bratra Přemysla, který kspravuje Moravu. Jeho politickým snem je získat rakouské země, kde vládne vévoda Fridrich zvaný Bojovný. Podaří se mu ovládnout jejich podstatnou část, ale zardou císaře je o získané území připraven. Nicméně zápas není dobojován, jenže spory musejí na čas ustat, protože křesťanský svět napadli divocí Mongolové.

Úryvek:

"A zasloužil by sis něco jiného?" chladně mu opáčil Přemysl. "Takovou hloupost jsi udělal naposledy! Od téhle chvíle na tebe bude dohlížet pan Beneš z Benešova. Bude tvým vychovatelem a ty ho budeš poslouchat."
"Proč? Jsem český král."
"Omyl, můj synu. Českým králem jsem stále ještě já. Předáci této země tě zvolili za mého nástupce, ale dokud tě nedám korunovat, nepředám ti železo a nezemřu, nejsi nic víc než můj nejstarší syn. Udělal jsem chybu. Dal jsem ti příliš svobody. Je třeba tě lépe vychovat. To je mé královské rozhodnutí! A jesště něco, Václave. Mám tě rád. Velice rád. A právě proto na tebe musí dohlížet někdo, kdo na tebe bude přísnější, než jsem já. Je to pro tvé dobor."
Václav se na krátký okamžik pozorně zahleděl do tváře svého otce.Přemysl měl už kolem očí vrásky, v posldeních měsících pohubl, ale měl stále ty laskavé oči, jaké si Václa pamatoval, když bylmalé dítě a sedával mu na kíně. Přikývl ma znamení souhlsu a otce objal.
O den později se celá královská rodina sešla k tradiční štědrovečerní večeř.

Tato scéna, jak vyplývá z kontextu, se odehrává mezi Přemyslem I. Otakarem a Václavem I.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama